Úvodní sránka
Vítejte na stránkách „Kdo jsme a kam jdeme“ věnovaných sebeporozumění a sebeuvědomění, pramenícímu z odhalování tajemství vlastního života a jeho před námi se skrývající přirozenosti.
ORIENTACE NA WEBU: Najdete zde zejména dvě věci. V levém menu najdete možnosti toho, jak vám buď já sám anebo společně s mou ženou Dankou můžeme pomoci na vaší osobní cestě (ZDE). Oproti tomu v pravém menu najdete některé základní věci o poznání a moudrosti Genových klíčů Richarda Rudda (ZDE), které tvoří pilíř a motor naší práce.
Hlavní téma: Jak POROZUMĚT sám sobě a svému ŽIVOTU?
Všichni v sobě skrýváme „vyšší“ potenciál, jehož smyslem je, abychom ho dokázali uvést do života. A tou nejobtížnější věcí v tomto smyslu je dokázat „rozbít“ temnotu neporozumění a dogmat, která tato frázovitě znějící témata už dlouho obklopují. Dnes se stala součástí marketingu, potřeby být lepší než druzí a honu za úspěchem a penězi. Ale lidský potenciál NENÍ o tom, co „CHCEME“, protože „LIDSKÝ ROZUM“ nemá ponětí o tom, ‚PROČ JSME TADY‘ a v čem tkví skutečný ‚SMYSL NAŠÍ EXISTENCE‘. A i když budeme zacházet s nějakým poznáním či ezoterickou metodou, které nás k něčemu hlubšímu mohou přiblížit, naše omezené překládání si těchto věcí viděním lidského rozumu nám bude stejně dál znemožňovat uvidět reálně skutečný smysl a skrytou HODNOTU NAŠÍ EXISTENCE. Schopnosti našeho ROZUMU totiž NEZÁVISÍ na našem vzdělání ani na naší ‚inteligenci‘, jak ji běžně chápeme. To proto životu leckdy lépe „rozumí“ třeba domorodé kmeny někde v džungli. Jde o vnímavost a citlivost, která NESTOJÍ na MYSLI a která i v naší společnosti vede řadu lidí k nejrůznějším projevům pomoci, sounáležitosti a lidskosti přicházejícím od lidí, kteří nemyslí v první řadě na sebe – i přesto, jak jsme všichni neustále hnáni „kalkulovat“ s možnými okolnostmi a lidmi tvořícími překážky na naší „vysněné“ cestě. Naše „slepota“ a „neporozumění“ (a zároveň o to větší snaha mít v hlavě „jasno“) tkví vždy v určité ‚jednostrannosti‘, díky které nám druhá (hlubší) stránka života uniká. „Porozumět svému potenciálu“ znamená začít ‚vnímat‘ ŽIVOT i s jeho POZADÍM – jako CELEK. Ve smyslu toho, proč jsme tady, nás to žádá ‚porozumět‘ obecně ŽIVOTNÍM HODNOTÁM, když už zkraje sám ‚život‘ přidělil určité ‚hodnoty‘ každému z nás. Ale než těmto svým skrytým ‚HODNOTÁM‘ porozumíme, v první řadě bychom měli porozumět i svým skrytým ‚OMEZENÍM‘, která nám ve vidění těchto ‚hodnot‘ a v jejich porozumění brání. A to jsou věci, které se VYMYSLET prostě NEDAJÍ. A tyto věci, které náš rozum nevidí a nedokáže uchopit, se proto bude jen v souladu se svými ‚omezeními‘ snažit OBEJÍT. I proto vůbec netušíme, jak ohromná síla se v našem NAVYKLÉM VIDĚNÍ „REALITY“ skrývá, a jak v tomto stavu ‚absurdní‘ je naše snaha chtít se ho „NĚJAK PUSTIT“. Protože chtít po rozumu, aby se pustil něčeho, co sám stvořil, je stejné, jako chtít na chodníku překročit svůj vlastní ‚stín‘. To „normálně“ nejde.
Tempo života, které jsme stvořili, jako by nás žádalo o rychlé, stručné a jasné odpovědi – a spousta poradců, konzultantů a učitelů zdánlivě takové ODPOVĚDI a ŘEŠENÍ „MÁ“… A neuvědomování si ‚povrchnosti‘ takového pohledu (zvlášť s podporou jeho úspěchu a slyšitelnosti mezi lidmi) nás tak všechny nevědomě jen dál drží v pasti NEMOŽNOSTI a NEOCHOTY HLOUBĚJI POROZUMĚT. Ale život pod povrchem má „své tempo“, které je mnohem pomalejší, a které teprve čeká na dozrání doby, kdy vícero lidí bude připravených a ochotných správně porozumět. Jde o tempo a cykly, kterých si nedokážeme být běžně vědomi, protože jsme se tak nechali upoutat tím „naším tempem života“ na povrchu. A přesto – pokud se v ezoterických či duchovních sférách mluví o návratu k „harmonii s přírodou“, život nás žáda to UVIDĚT VŠE – povrch i hloubku, a toho „povrchového“ se začít pouštět. To proto se o „změně“ a o „harmonii“ dnes všude tolik mluví a tolik lidí „studuje“a tolik lidí hledá nějaké metody a „silné“ učitele a něco se s tím snaží „dělat“. A je těžké dokázat uvidět a přiznat si, jak ve skutečnosti ZANEDBATELNÝ EFEKT všechno toto ‚SNAŽENÍ‘ má. Nacházíme se totiž ve stavu, kdy jsme NAPROGRAMOVÁNI být k životu SLEPÍ a HLUŠÍ. V tom tkví jedna ze základních dnešních výzev života. A tak realitou je, že i naprostá většina
UČITELŮ, PORADCŮ a „GURUŮ“ o těchto věcech spíše ‚mluví‘, než aby je dokázala ‚NITERNĚ‘ (a nejen „hlavou“) ZOSOBŇOVAT a ŽÍT. A jen sem tam to někdo vycítí, zatímco většina se nechá „zblbnout“ a „ovládat“. (I o tom je „škola života“.) To proto není POROZUMĚNÍ ve skutečnosti o „hlavě“, ale o „SRDCI“ – když tuto pravdu přestaneme vnímat jako „frázi“. A proto porozumět svému „ŽIVOTNÍMU NASTAVENÍ“ je o stotožnění se s vazbami, které existují v pozadí života, a uvolňování těch, které nás drží u toho, jak úspěšní toužíme anebo kým potřebujeme být jen proto, abychom svou hru s životem „neprohráli“.
Tím, že TAKOVÝMTO ZPŮSOBEM dokážeme porozumět svému ‚nastavení‘, máme šanci začít vnímat i pozadí univerzálních sil v pozadí života. Začneme vidět jak jsou veškeré naše lidské problémy – ať už zdravotní, psychické anebo vztahové, propojené s tlakem, kterému jsme museli vzdorovat jako děti, a jak se uvnitř nás v závislosti na našem nastavení během dětství a dospívání postupně ustavily vzorce chování, ve kterých jsou tyto obtíže od počátku zakódovány, a ty se dříve nebo později začnou projevovat v našich životech. A díky tomuto prohlédnutí máme nejen šanci měnit kvalitu života, ale máme šanci zároveň odhalit, jak se na dětech podepisuje fakt, že si ani společnost (ve svých výchovných procesech), ale ani naprostá většina z nás rodičů není vědoma individuálních potřeb svých dětí při jejich výchově, ani jejich unikátních dispozic, které ke svému projevení potřebují správné podmínky, trpělivost a čas. Všichni máme totiž tendence opakovat postoje, které pokládáme za „běžné“ a „normální“. Postoje, které jsou pořád hlavně o nárocích a o tlaku, než o porozumění a o přirozenosti. To jsou namátkou jen některé z postojů, na kterých stojí celá společnost a které se s jen malými obměnami předávají z generace na generaci.
Naše lidské uplatnění a schopnosti se tak dnes poměřují hlavně z vnějších hledisek – pohledem znalostí, odolnosti a schopností komunikovat, prosadit se anebo zapadnout do kolektivu. Všechno je to o vnější síle a zdání úspěchu, o vnějších schopnostech, o udržení života pod kontrolou. A přesto, jak moc o to všichni usilují, spokojenost, ani naplnění to lidem nepřináší. Vyšší smysl života a to, co vede k jeho naplnění, naší pozornosti a našemu vnímání naprosto uniká – a to se nejvíce promítá do výchovy a vzdělávání našich dětí. A protože jejich přirozenost a životní nastavení chápeme jen v naprosto omezeném smyslu, zejména pohledem toho, co jsme (podle sebe) „zvyklí“ brát za „správné“, nedokážeme brát ohled ani na JEJICH individuální POTŘEBY – tedy co ONY potřebují ke svému zdravému dozrání, ani na jejich specifické dispozice, čekající na své „zformování“ v jejich genetickém nastavení, které jsou nejvíce deformovány atmosférou a postoji rodiny a společnosti právě během dětství, tzn. během období, které je pro ně a jejich vývoj tím nejzásadnějším. Právě tím dochází k potlačování jejich čisté přirozenosti, ale zároveň se tak deformuje i jejich budoucí pohled na život a na svět.
Dokážeme-li však ničivým důsledkům tohoto přehlížení a „podmiňování“ v dětství porozumět, a tomu, jak moc se na něm podílejí zejména rodiče, tedy lidé, kteří jsou pro děti ti nejbližší, získáváme jedinečnou šanci svůj přístup k přicházejícím generacím ZMĚNIT – abychom časem dokázali přivádět do života nepokřivené, vyrovnané a přitom citlivé lidské bytosti, které mají šanci své přirozené dary správně a nepokrouceně vyjádřit a uplatňovat ve svých životech. To všechno je zároveň důvod, proč je významná část naší práce zaměřená na práci s rodiči a dětmi. (Více na téma „děti“ najdete ZDE a odkaz na práci mé ženy ZDE.) Protože jen zralý dospělý člověk, který porozuměl sám sobě, může správně porozumět druhým, které tak může správně podporovat, aby totéž dokázali jednou i oni. A v tom je i poselství a smysl Genových klíčů.
Pavel Hicl
