Komentář k videu Homosexualita, Sexualita, Nirvána (Gabriela Filippi a hosté – Marcelka a Romek z hor)

Myslím, že by stálo za to se na homosexualitu podívat trošku z nadhledu. Pokuste se zamyslet, co tímto názorem na hormonální nerovnováhu ve skutečnosti naznačujete – že je to vlastně nedostatek, jako nemoc, a že k rovnováze vede nějaká cesta „zpátky“. Ale ona k ní vede cesta jen dopředu. Nezapomeňte, že ta míra „nerovnováhy“ není nejen v každém z homosexuálů, ale ani v každém z nás heterosexuálů stejná. A všichni jsme stvořeni z obou stránek tzv. mužskosti nebo ženskosti (které bývají i navenek patrné). A nemusí být přímo patrné v produkci pohlavních hormonů. Každopádně – ani sami lidé z obou zdálivě jasně rozdělených skupin si nemusí být leckdy jistí, kam je to niterně táhne. I proto existuje kategorie jako bisexualita.

Ale hlavně – prezentovaným postojem vlastně naznačujete, že navzdory množství případů po celé planetě tak vlastně příroda dělá chybu! Že Bůh dělá chybu! Přitom pokud mluvíme o harmonii, je možná dobré si uvědomit, že celý život je od počátku cestou – je procesem vedoucím k harmonii, která tím, jak se příroda, vesmír a samotný život pořád vyvíjí, vlastně nikdy není v úplné harmonii a rovnováze, ale právě proto všechno, co příroda dělá, co se děje, ať už to byl velký třesk, výbuch sopky anebo evoluční proměna nějakého živočišného druhu, že ke všemu dochází jako uvolnění přetlaku existující nerovnováhy, tedy duality, a že je tedy krokem k větší harmonii. A pokud se dokážeme takto podívat, může nám dojít, že to, co příroda dělá, nejspíš není „chyba“, ale že v tom je nějaký vyšší smysl a náznak dalšího směru vývoje lidstva, který je patrný i z existence všech těch nálepkami označovaných dětí (autistických, apod.). A že jen nám a našemu navyklému myšlení se to zdá divné, protože se jen nedokážeme pustit nějakých navyklých představ, ze kterých pak děláme hranice, které nás oddělují a od sebe vzdalují. A přitom vedle toho dokážeme paradoxně dál mluvit o tom, jak „máme“ žít tady a teď v souladu s Bohem a přírodou…

A dokud si nedokážeme představit více „shora“ vnitřní energetiku člověka a vzorce chování, které z ní plynou, tzn. dokud se nedokážeme sami na sebe dívat čistě z pohledu života, který se do nás promítá, tak ani hezky znějící duchovní fráze nám nepomohou. Protože nepoznáme, jaký a v čem je rozdíl mezi tím, kdy se něco pokoušíme uchopit rozumem – a pak o tom i hezky navenek mluvit, a tím, kdy to vše vnímáme a niterně žijeme i uvnitř svého fyzického těla, uvnitř svých buněk. Protože myšlenky až do nitra našich buněk do té míry běžně přímo nedosáhnou. Musí se jim udělat cesta. Protože v tom je skryt ten nejzásadnější rozdíl – jak o transformaci jen nemluvit na rozumové úrovni mentálního těla, ale umožnit tělu se uvolnit a přepnout do vyššího stavu. Protože transformace se nadá „udělat“. Protože to jediné, co pro ni udělat můžeme, je udělat podmínky pro to, aby sama mohla ve svůj správný čas proběhnout. Abychom uvolnili navyklé vazby „uvnitř nás“, které tomu brání.

Ale lidé zatím netuší, jak vypadá jejich životní nastavení a jaký je jeho smysl, anebo v čem tkví ta „jejich“ osobní karmická tíže, které se musí naučit pouštět. Každý v sobě máme uloženou řadu vrstev těchto dispozic a z nich se odvíjejících vzorců chování, které získají podobu až v průběhu těhotenství maminky, a hlavně vlastního následného dětství. Veškerý život následuje 64 základních archetypálních vzorců chování, které ve vesmíru existují. A ty se pak promítají do všeho a jsou tedy patrné jak třeba z našich individuálních anebo kolektivních myšlenkových postojů, ale stejně tak třeba z těch emocionálních. A dnešní doba se koncentruje do tříštivého náboje spojení těchto dvou oblastí. U někoho to může vypadat, že on má v hlavě „jasno“ – i když to tak ve skutečnosti není, a ostatní o tom dokáže přesvědčit… A u někoho je zase součástí jeho nastavení zase přetlak plynoucí z chemie v Solar Plexu. Tam totiž dnes probíhá za dlouho jedna obrovská evoluční změna, která zasahuje nás všechny a je zároveň něčím, co stojí na jedné straně za homosexualitou, anebo na jiné straně třeba za autismem. Obojí představuje projevy v této době se proměňujícího pletence Solar Plexu, coby centra našich (zatím hlavně) emocí. To tam vznikají tam se exponují naše vnitřní elektromagnetické, chemické a emocionální tlaky a nálady, které získávají čím dál víc jiné životní zabarvení a jiný hormonální dopad – specificky ve spojení s přímo vedle se nacházejícím centrem sexuality. Každopádně, život nás žádá o důvěru, a z ní zároveň vyrůstá i propojení s ním i míra uvědomění si toho všeho.
Pavel Hicl