Co byste si pomysleli při představě, že největším problémem každého života je možná to, jak mu věnovat tu správnou pozornost? Informací je všude tolik, že je těžké nepodlehnout všem těm pozlátkům a iluzím. Protože problém není leckdy ani v tom, že by samotné informace byly chybné, ale spíše v tom, že obecně netušíme, že každý z nás využívá a potřebuje jiný “převodník” k tomu, aby je mohl uvést do praxe. A tak se znovu pokusím přispět svým videem s ilustrovaným komentářem, a některým z vás skrze něj třeba napomoci k rozpoznání, jak formovat své kroky při překonávání svých životních obtíží. Tak, aby bylo možné začít překonávat existující bariéry mezi teorií, kterou se za poslední tisíciletí naplnilo nespočet knih i knihoven, a vaší osobní praxí.

Myslím, že by stálo za to se na homosexualitu podívat trošku z nadhledu. Pokuste se zamyslet, co tímto názorem na hormonální nerovnováhu ve skutečnosti naznačujete – že je to vlastně nedostatek, jako nemoc, a že k rovnováze vede nějaká cesta „zpátky“. Ale ona k ní vede cesta jen dopředu. Nezapomeňte, že ta míra „nerovnováhy“ není nejen v každém z homosexuálů, ale ani v každém z nás heterosexuálů stejná. A všichni jsme stvořeni z obou stránek tzv. mužskosti nebo ženskosti (které bývají i navenek patrné). A nemusí být přímo patrné v produkci pohlavních hormonů. Každopádně – ani sami lidé z obou zdálivě jasně rozdělených skupin si nemusí být leckdy jistí, kam je to niterně táhne. I proto existuje kategorie jako bisexualita.

Ale hlavně – prezentovaným postojem vlastně naznačujete, že navzdory množství případů po celé planetě tak vlastně příroda dělá chybu! Že Bůh dělá chybu! Přitom pokud mluvíme o harmonii, je možná dobré si uvědomit, že celý život je od počátku cestou – je procesem vedoucím k harmonii, která tím, jak se příroda, vesmír a samotný život pořád vyvíjí, vlastně nikdy není v úplné harmonii a rovnováze, ale právě proto všechno, co příroda dělá, co se děje, ať už to byl velký třesk, výbuch sopky anebo evoluční proměna nějakého živočišného druhu, že ke všemu dochází jako uvolnění přetlaku existující nerovnováhy, tedy duality, a že je tedy krokem k větší harmonii. A pokud se dokážeme takto podívat, může nám dojít, že to, co příroda dělá, nejspíš není „chyba“, ale že v tom je nějaký vyšší smysl a náznak dalšího směru vývoje lidstva, který je patrný i z existence všech těch nálepkami označovaných dětí (autistických, apod.). A že jen nám a našemu navyklému myšlení se to zdá divné, protože se jen nedokážeme pustit nějakých navyklých představ, ze kterých pak děláme hranice, které nás oddělují a od sebe vzdalují. A přitom vedle toho dokážeme paradoxně dál mluvit o tom, jak „máme“ žít tady a teď v souladu s Bohem a přírodou…

A dokud si nedokážeme představit více „shora“ vnitřní energetiku člověka a vzorce chování, které z ní plynou, tzn. dokud se nedokážeme sami na sebe dívat čistě z pohledu života, který se do nás promítá, tak ani hezky znějící duchovní fráze nám nepomohou. Protože nepoznáme, jaký a v čem je rozdíl mezi tím, kdy se něco pokoušíme uchopit rozumem – a pak o tom i hezky navenek mluvit, a tím, kdy to vše vnímáme a niterně žijeme i uvnitř svého fyzického těla, uvnitř svých buněk. Protože myšlenky až do nitra našich buněk do té míry běžně přímo nedosáhnou. Musí se jim udělat cesta. Protože v tom je skryt ten nejzásadnější rozdíl – jak o transformaci jen nemluvit na rozumové úrovni mentálního těla, ale umožnit tělu se uvolnit a přepnout do vyššího stavu. Protože transformace se nadá „udělat“. Protože to jediné, co pro ni udělat můžeme, je udělat podmínky pro to, aby sama mohla ve svůj správný čas proběhnout. Abychom uvolnili navyklé vazby „uvnitř nás“, které tomu brání.

Ale lidé zatím netuší, jak vypadá jejich životní nastavení a jaký je jeho smysl, anebo v čem tkví ta „jejich“ osobní karmická tíže, které se musí naučit pouštět. Každý v sobě máme uloženou řadu vrstev těchto dispozic a z nich se odvíjejících vzorců chování, které získají podobu až v průběhu těhotenství maminky, a hlavně vlastního následného dětství. Veškerý život následuje 64 základních archetypálních vzorců chování, které ve vesmíru existují. A ty se pak promítají do všeho a jsou tedy patrné jak třeba z našich individuálních anebo kolektivních myšlenkových postojů, ale stejně tak třeba z těch emocionálních. A dnešní doba se koncentruje do tříštivého náboje spojení těchto dvou oblastí. U někoho to může vypadat, že on má v hlavě „jasno“ – i když to tak ve skutečnosti není, a ostatní o tom dokáže přesvědčit… A u někoho je zase součástí jeho nastavení zase přetlak plynoucí z chemie v Solar Plexu. Tam totiž dnes probíhá za dlouho jedna obrovská evoluční změna, která zasahuje nás všechny a je zároveň něčím, co stojí na jedné straně za homosexualitou, anebo na jiné straně třeba za autismem. Obojí představuje projevy v této době se proměňujícího pletence Solar Plexu, coby centra našich (zatím hlavně) emocí. To tam vznikají tam se exponují naše vnitřní elektromagnetické, chemické a emocionální tlaky a nálady, které získávají čím dál víc jiné životní zabarvení a jiný hormonální dopad – specificky ve spojení s přímo vedle se nacházejícím centrem sexuality. Každopádně, život nás žádá o důvěru, a z ní zároveň vyrůstá i propojení s ním i míra uvědomění si toho všeho.
Pavel Hicl

Dobrý den Vám všem, které spojuje zájem o lidi s ‚autismem‘.

Jmenují se Pavel Hicl a spolu s mou ženou Danou pracujeme s poznáním Genových klíčů, které nám umožňuje nejen porozumět, odkud pramení a jak se formují tlaky života, a jak se z nich stávají nemoci a bezmoci, ale také – o co nás vlastně tyto stavy žádají a kam nás individuálně, ale i kolektivně vedou. Nemluvím o tom, co spousta lidí tak nějak tuší, a nemluvím ani o žádném „zázračném“ nástroji, schopném někoho autismu zvenku zbavit. Mluvím o nezbytnosti zahlédnout hlubší osobní aspekty našich životů, a že je třeba zahlédnout a prohlédnout určité přirozené tendence k povrchnosti, které jsou energeticky zakódovány v našich individuálních vzorcích chování. A protože autismus vedle své nejednoduché každodenní praktické stránky života v sobě nese i velmi hluboký vzkaz, pokud jde o porozumění reakcím, chování a vztahům k dětem obecně a k jejich osobní „jinakosti“, o to větší pozornost si tyto děti, které jako by byly z jiného světa, zasluhují.

Pokud byste měli chuť a odvahu poznat své děti a sami sebe hlouběji, a na svůj s dětmi propojený život se podívat ‚jeho‘ pohledem – pohledem provázanosti života v rodinách kolem autistických dětí, rádi se s Vámi podělíme o ‚jiný pohled‘ na to, co se skrývá v jejich i Vašem individuálním genetickém nastavení, a o co v individuálním přístupu k nim vlastně jde. Tzn. jak hluboce jsou provázány projevy genetického nastavení dětí a jejich rodičů. A zejména – jak to které rodiči vytvořené životní prostředí, ve kterém tyto děti rostou a dozrávají, dokáže formovat anebo častěji deformovat životní postoje a projevy dětí, vycházející z jejich genetických dispozic. Protože s projevy toho všeho se dá – jako s projevy samotného života – při správném porozumění a vnitřním propojení zejména během dětství pracovat, aniž by to bylo v nějakém nesouladu s jakýmikoli dalšími životu prospěšnými aktivitami.

Přejeme Vám láskou a světlem ozářený rok 2019.
Pavel a Dana Hiclovi

O tom, jak mýtický význam Vánoc propojuje obyčejný lidský život a jeho trable s vyšším vědomím a moderní epigenetickou vědou Bruce Liptona, a co nám brání uvidět to, co všichni donekonečna hledáme, i když to máme pořád v sobě přímo před očima… Tam někde jsou ty (zatím) běžně „neuchopené“ geneticky zakódované programy a vzorce, a s nimi i životní energie, zdraví a smysl života – prostě obyčejné lidství…

Jednou z věcí, se kterými se dnes běžně nepočítá, je naše lidská vnitřní proměna. Tato přehlížená věc je totiž podstatou této napjaté doby. Ne aby se napětí uvolňovalo skrze zlobu a rozjitřené emoce, jak se to přirozeně stále děje i dnes, ale jak nás uvědomění si pozadí života dovede k probuzení, oživení a povýšení našich základních lidských hodnot, které začnou lidi pohánět. To v tom jsou skryté účinky té zmíněné ‚lásky‘. Protože skutečná láska se nedá naplánovat. Dá se ale objevit a odhalit jako nepokroucená podstata všech našich archetypálních životních vzorců. Dá se jí vdechnout život v mnohem větší míře, než jsme toho plošně obvykle schopni dnes. Dnes počítáme, že naše lidská chamtivost tu bude napořád. Ale ona nebude. Změna, o kterou dnes jde, není primárně vnější změna, ale změna vnitřní. Na úrovni jednotlivců. To z nich se stanou energetické pilíře nového postoje k životu. Ne formálně jiného postoje, ale energeticky a kvalitativně. A synergicky. A to se nedá moc dokázat, ale dá se to vycítit. Dá se ucítit, jak to převáží misky vah. Ale nestačí si na to jen hrát. Snaha nefunguje. Jen autenticita a opravdovost. Máme ji zakódovanou ve svém nitru, ve své DNA. A má 64 srchetypálních podob, které v sobě všichni máme nějak namixované. Ve výsledku nám to umožní vyrovnat současnou převahu dnes majoritního logického myšlení, tlačícího nás nějak pochopit svět, abychom si dovolili tolik na svět a jeho pochopení netlačit. Abychom třeba i vycítili, že všechnomá svůj čas. Že třeba, jak o tom byla v rozhovoru řeč, že s menším množstvím investované energie dosáhneme větší hloubky. Pak si dokážeme mnohem více brát i ze všeho toho nelogického, protože takový život ze své podstaty je, a brát tyto okolnosti s nadhledem a intuicí, o které byla také zmínka. Ale tato změna nepřijde úplně automaticky. Je to o jednotlivcích, kteří si dovolí vidět život z nadhledu, a hlavně – budou vidět svou vlastní roli a odpovědnost v něm. Je to celé o tom začít vidět, že my nejsme tím, kdo tvoří svět čistě svou vůlí. My jsme jen nástrojem, který získal životní energii ke tvoření. Klíčovým nástrojem. A co máme tvořit a jak, je hlavně o tom, jakou kvalitu energie dokážeme svým slovům, myšlenkám a činům vdechnout. To proto, že začneme cítit, že život má svůj vyšší smysl, se kterým jsme jen dočasně ztratili spojení.

I když máme výročí 100 let Československa už chvíli za sebou, vícero dotazů a další okolnosti mě dovedly k zamyšlení se nad energetikou naší republiky. A i když z ní Slovensko už částečně vystoupilo, je patrné, že energetické dispozice vycházejících z data jejího zrodu nás – lidi žijící nejen v České republice – nejen nadále velmi silně ovlivňují, ale neustále v sobě nesou i lidsky velmi hlubokou výzvu. A myslím, že i poslední okolnosti a situace to jen dále potvrzují. Proto bych se teď s Vámi rád o své stručné závěry z tohoto rozboru podělil.

Včera 30.10.2018 zemřel český vědec Emil Paleček, který je pokládán za objevitele elektrochemie v DNA a za prvního vědce, který se jí zabýval.

Naše video o tomto tématu: https://www.youtube.com/watch?v=spLZhINGR18&t=37s

Pro nás všechny může být více než zajímavé, že to byl shodou okolností Čech, který si i přes nedůvěru a odmítání kolegů elektrochemiků všiml důležitosti a významu elektromagnetického vlnění tvořeného chemickým procesem v naší DNA. A on sám ho pokládal vlastně i za důležitější věc, než je jen „pouhé“ čtení sekvence DNA, kterému se věnuje většina odborníků v této oblasti. Slýchal, že DNA není vhodným objektem pro elektrochemickou analýzu, a tak asi nikoho nepřekvapí, proč naprostá většina běžné veřejnosti hledá porozumění své DNA úplně jinde než v lidském porozumění elektrochemickým vibracím, vycházejícím z našich geneticky zakódovaných vzorců chování. Protože elektromagnetické vibrace chemických procesů v našich tělech je přesně to, co lidsky a detailně rozebíráme v naší práci s Genovými klíči Richarda Rudda. A ani vy nemusíte být vědci, abyste mohli lépe vnímat život a jeho pozadí. I když se ‚vibrace‘ jejich omíláním staly na poli ezoteriky de facto prázdným tématem, lidská DNA je na elektromagnetické vlnění velmi citlivá. Chová se jako obrovský a bezeztrátový kondenzátor – „zásobník“ na uskladnění vibrací, resp. toho, jak si skrze naše nálady přeložíme životní signály z našeho okolí, a následné generování vibrací tohoto vlnění směrem ven. To proto ‚vibrace‘ ve skutečnosti nejsou jen něco všeobecného a neuchopitelného. Naopak jde o velmi přehlížené a nepochopené téma, ve kterém se skrývá potenciál k odhalení jednoho z nejzákladnějších tajemství života, ke kterému nám všem POROZUMĚNÍ svým Genovým klíčům otevírá cestu.
A ani obyčejní lidé nemusí být vědci, aby mohli lépe vnímat život a jeho pozadí.

A pokud Vás náhodou toto téma zajímá blíže, řadu dalších přehlížených informací o naší DNA byste mohli nalézt ve videopřednášce (odkaz výše), kterou jsem shodou okolností nedávno na toto téma zpracoval. Anebo se spoustu užitečných souvisejících informací můžete dozvědět i na naší přednášce, která se uskuteční 10. listopadu v rámci festivalu Ezoterika v Pardubicích.
Informace o tomto skvělém a v naší zemi plně nepochopeném vědci můžete najít zde:
https://ct24.ceskatelevize.cz/…/1006099-nobelovu-cenu-bych-…

Video věnované našemu lidskému nastavení a „naprogramování“. Vlastně se jím pokouším strhnout roušku z našich očí, abychom porozuměli, že něco, co je běžně pokládané za „nepředstavitelné“, je ve skutečnosti i našemu vědomí čitelné a přístupné. Samotný fakt, že něco neznáme, totiž neznamená, že to neexistuje, a je na čase to následovat. Odkud se tedy berou naše lidské „programy“, co se v nich skrývá a jaký je jejich smysl? Inaspirován a veden moudrostí Genových klíčů Richarda Rudda se vám proto v tomto videu pokouším lidsky přiblížit veřejnosti běžně neznámý pramen porozumění podstatě naší existence, který máme doslova všichni sami v sobě.

Spousta lidí, které tato věta úplně neminula, ji přesto vnímá jako neuchopitelnou frázi. Stalo se z ní hezky znějící tvrzení, ze kterého se obvykle vytrácí hlubší propojení s naší podstatou, kterou reprezentuje. Záhady života se nám nevyjasní, dokud na ně půjdeme jen rozumem. Ale stejně tak se nepohneme dál, dokud to „božské“ a „svaté“ budeme vidět jen jako něco nedosažitelného tam někde mimo nás. A zároveň to neznamená, že do této oblasti rozum nepatří, a že je to jen o „víře“. Naopak! Jde o to si dovolit přidat k rozumu i hloubku, kterou nevymyslíme, a rozpoznat, že v té ‚hloubce‘ našemu vlastnímu rozumu prostě něco brání! A dovolit si se na „božské“ nedívat jen zespoda nahoru, ale zahlédnout, v čem to vlastně právě ta vaše lidská podstata tkví. A nejen v nějakém abstraktním smyslu. Proto je to tolik o porozumění svému lidskému nastavení a frekvencím svých životních vzorců. Pak je možná přestaneme vidět jako vzorce nějakého „dělání“, ale vzorce „způsobu“ či „kvality“ života a bytí v něm – tzn. i jakékoli činnosti v něm. Ta nejčistší kvalita v sobě přirozeně nese tu nejčistší energii a ta nevychází z mysli, ale z našeho jádra a zdroje, a její náboj a směr je čím dál méně řízen naší myslí – což se myslí opravdu těžce představuje… Ale s tím, jak člověk začne sám sebe „chápat“ („uchopovat“ se), začne i to „neuchopitelné“ uvnitř sebe postupně sám fyzicky vnímat. A začnou nám docházet i takové vazby, proč se například my lidé snažíme tak často v životě cpát nejvíce právě tam, kam přirozeně nepatříme, a k jakým nejrůznějším důsledkům to „synchronicky“ vede. (Více to vše popisuji ve videu „Život zakletý v lidské DNA“ – https://www.youtube.com/watch?v=spLZhINGR18&t=37s)

Rozhodl jsem se zaměřit na nový druh výkladu a v následujícím videu se chci s Vámi podělit o to, co mě k tomu vedlo, v čem je jeho smysl, ale i určitá výjimečnost. Jde o cca 2-3 hodinové výklady směřující k hlubšímu porozumění svému životnímu nastavení a tomu, jak funguje. Jde totiž o téma obklopené ohromným množstvím iluzí a dezinformací. Mým cílem je, abychom se ze sebe dokázali nadechnout své pravé podstaty a dokázali zahlédnout a odhalit svůj vyšší smysl a potenciál, a ten pak využili ke transformování svých osudových ran, traumat anebo jen tlaků v mysli či neklidu či nejasnosti svých emocí. Tento výklad není jen o informacích. Na základě Vašeho porozumění je o hlubším ponoření se do podstaty Vašeho života, a o tom, jak Vám toto porozumění moudrosti Genových klíčů může pomoci se sladit a propojit s cestou vedoucí k odemčení svých vlastních „stínů a k odhalení tajemství a potenciálu Vašeho života.