Zvu Vás ke „ZMĚNĚ“
Zvu Vás ke ZMĚNĚ. Ke změně od hledání a od čekání změny od někud ‚zvenku‘, směrem k jejímu odhalení uvnitř sebe a k jejímu žití. Není o nalezení nějaké rychlejší a snadnější metody. Je o nalezení a odhalení své „pravé“ niterné cesty. Ta se nedá vymyslet ani jinak zvolit – stejně jakou svou ‚životní zátěž‘ či ‚karmu‘ ji máte přednastavenou ve svých genech. A oproti všem očekáváním se jí nikdy úplně nezbavíte. Její smysl je totiž v tom, že jí byzvýhradně porozumíte, že se s ní sladíte, že se jí přestanete vzpírat, a že jí transformací svého žití DÁTE
SMYSL. Je hluboce provázaná na jedné straně s Vaším životním nastavením a na druhé s Vaší životní cestou. Síla „karmy“ je o tom, jak vzdáleni jste od záměrů samotného života. A ve Vašem životním nastavení se to všechno skrývá – o čem je schopnost žít v souladu s proudem života a vesmíru, a o čem je, když se souladu s tímto proudem vzdálíte. Poznání a porozumění svému nastavení pohledem Genových klíčů nám VŠEM poskytuje naprosto jiný náhled na dimenze života a jeho žití – pokud MOUDROST toho všeho dokážeme využít. Genové klíče totiž nejsou učení. Genové klíče jsou jazyk života. Jsou transmisí života. Proto když mluvím o „čistě Vaši cestě“, nejde jen o něco, čemu jste anebo nejste ochotni „věřit“. Tato cesta je o něčem, co ve Vás s jejím odhalováním bude REZONOVAT – na fyzické, emoční i mentální úrovni. A to jediné, co při ní můžete nalézt, jste VY – vaše přirozenost. Je o porozumění tomu, co Vaše přirozenost vyjadřuje teď, v této životní fázi, a jaký potenciál přirozenosti se ve Vás stále latentně a nevědomě skrývá. Je o odhalení Vašeho potenciálu, hloubky a smyslu. A toto poznání nám odkrývá i jednu ohromnou pravdu – že tím největším naším nepřítelem nejsou ani druzí lidé, ani nepříznivé okolnosti, ale že jím jsme ve skutečnosti MY SAMI. Protože nedokážeme respektovat a využít své nastavení k životu a své dispozice k jeho žití.
Tak moc hledáme „nástroje“, které nám umožní si „v klidu žít“, a tak se často až přehnaně upínáme k ‚vědění‘ a ‚znalostem‘, které nám prostřednictvím informací, metod a technik umožní ovládnout „energii života“. A ať už toto ‚vědění‘ vychází z vědy, náboženství anebo ezoteriky, žádný „univerzálně platný“ návod na život neexistuje. To proto najdete v záhlaví tohoto webu Buddhův citát: „Mé učení je vor, na němž mohou lidé dosáhnout vzdáleného břehu. Smutné je, že si tolik lidí vor mylně zaměňuje s břehem…„Protože to „něco“ Vám může nějak pomoci, ale jiného člověka to z Vás neudělá. Protože to, co fungovalo někomu druhému, nedokáže přetlačit kořeny života ukryté uvnitř nás. To, co z nás dále poroste, můžeme šlechtit, aby to přineslo zdravé ovoce, ale jiný stromek už ze sebe neuděláme. To možná vůbec nejtěžší v našich životech je zahlédnout, kdo „skutečně“ jsme, a co v sobě skutečně máme. Protože musíme zacházet s tím, co máme, a není jednoduché dokázat přesměrovat už vytvořené kořeny, větvení a suky, které se do nás „zařízly“ a „zarostly“ na základě našich REAKCÍ na ŽIVOT v jeho průběhu – pokud o nich nevíme, pokud je nepoznáme. Protože takovým způsobem se do našich životů promítají naše jedinečná „karmická zranění“, jejichž zárodky si s sebou neseme v genech. Ta během úvodních fází života vyplynou na povrch z našeho ŽIVOTNÍHO NASTAVENÍ, které jsme od života získali – ať už jako zmíněný úkol, anebo jako nástroje k jeho zvládnutí. Protože to oboje tvoří jeden celek toho, co v sobě máme, a ten je vždycky UNIKÁTNÍ. Naše ‚životní nastavení‘ je něco, co nám bylo dáno životem, a co svou podobu získávalo tím, jak se z našich životních reakcí staly postupně hluboko zaryté VZORCE chování, které postupem času ztvrdly jako kámen. Co běžně nedokážeme domyslet, je fakt, že naše ‚životní nastavení‘ je totiž určitá ‚forma‘, jejíž výsledný tvar určujeme my sami. To není něco, co muselo anebo musí být NAPOŘÁD tak, jak to je teď. Život nám s sebou do cesty přináší opakující se výzvy, ze kterých se máme poučit. Ale NE tak, abychom k nim jen zaujali jiný postoj na základě jiného ‚přesvědčení‘. Ale poučit se v tom smyslu, abychom konečně otevřeli oči a začali život vidět a vnímat, jaký je, a začali ho a sami sebe správně využívat. Abychom začali vidět to, co zatím nevidíme! Abychom svůj lidský potenciál dokázali využívat ve prospěch všeho živého i neživého. Ale abychom to mohli dokázat, musíme nejdříve porozumět svým ‚vzorcům‘ – abychom zahlédli ty „brýle“, kterými na svět nahlížíme a které nás v našem vidění života utvrzují a nedovolují nám vidět sebe a s námi i svět se vším všudy – takový, jaký skutečně ‚je‘. Tedy NE proto, abychom se vší té „temnoty“ a „tíže“ jen zbavili, ale abychom ji VYUŽILI – dalí jí ‚VYŠŠÍ SMYSL‘. A to, že svět zatím ‚nevidíme‘ – jaký a očem opravdu je, ale není nějaká chyba uvnitř nás. Je to aktuální stav lidstva, a jedna z našich základních společných ‚výzev‘ jako lidstva.
A nalezení té „pravé“ cesty vlastně ani vůbec není o ‚napravování‘ nějakých ‚chyb‘ či o jejich ‚nedělání‘. Naše snahy a naučené vnímání života v tomto smyslu nás totiž spíše zachytává do pasti, než aby nás z ní ‚uvolňovalo‘. Naše nevědomá a o to vytrvalejší snaha život ‚přeprat‘ a dostat pod kontrolu nám jen svazuje „nohy“ – ještě více dráždí naše již podrážděné emoce a mysl, které nás tíhou svého snažení (anebo naopak svého ‚nevidění‘), jen stahují „dolů“. A ‚nahoru‘ nás neposune ani snaha vidět jen to „pozitivní“. Ke transformaci života žádné zkratky neexistují. Tou „správnou“ cestou obvykle nebývá ta nejhezčí a nejpřitažlivější. Cesta „nahoru“ je ve skutečnosti o porozumění pozadí našich vnitřních tlaků a o jejich ‚UVOLNĚNÍ‘. Je to cesta nalezení hlubokého smyslu v tíze utrpení, které si v SOBĚ NOSÍME. A přesto si většina z nás jejich existenci nedokáže ani přiznat. Celé je to o tom, jak prohlédnout své fantazie, touhy a iluze ohledně toho, co a proč se nám v životě děje – a energeticky vzato vlastně „musí“ dít. A až později i o tom, jak se UVOLNIT z pout našich strachů, nejistoty a potřeb, jejichž prvoplánovou potřebou a cílem je udržet život pod kontrolou – protože se bojíme, že jeho přirozeností je táhnout nás dolů… Protože jeho skutečnou přirozenost neznáme, nerozumíme jí anebo jí nevěříme.
Celé je to o POROZUMĚNÍ, jak hluboce nás všechny a každého ovlivňuje naše „nám vepsané“ GENETICKÉ NASTAVENÍ. Odkud se jeho působení bere a jak funguje jeho energetika na pozadí všeho dění – na pozadí přírodních a univerzálních zákonů, které si tak idealizujeme. To „něco“ v nás, totiž reprezentuje náš díl životní energie, který nám byl životem přidělen. A slovo „porozumění“ je jen minimálně o našem „rozumu“. Je mnohem víc o tom, jak se dostat až za něj, jak prohlédnout poza své naučené logické konstrukce a poza svá očekávání, pokud jde o to, co to lidské nastavení je a jak funguje. Zdaleka není jen o logickém pochopení obdržených informací. V aktuálním smyslu jde o určitou sadu nám individuálně daných genetických dispozic, které máme každý jednou pro vždy. Něco, co tvoří (i v „hudebním“ smyslu) takové „předznamenání“ našeho života, něco, co nám dává ‚nástroje‘ ke hraní určité specifické „skladby“ našeho života, kterou máme schopnost a zároveň za úkol zde sehrát. Jde přitom o dílo, jehož podoba se průběžně ‚mění‘ – obdobně, jako v závislosti na teplotě mění svůj objem náplň rtuti v teploměru. A to, co té naší průběžně hrané ‚skladbě‘ dává podobu, jsou naše postoje k životu. Jak se mění a jak čisté jsou jeho vibrace. To ‚vibrace‘ jsou měřítkem naší životní ‚teploty‘, a tím pádem i našeho životního ‚zdraví‘. Celé je to o porozumění tomuto světu vibrací a jeho proměnlivým frekvenčním úrovním. Všechno je to o našich „životních polohách“ a o jejich frekvenci. Právě na tomto principu funguje naše DNA a variabilita formování našich vzorců chování.
A i když se pozadí těchto procesů trochu dá naznačit a popisovat slovy, právě ve ‚slovech‘ se skrývá jedno velké nebezpečí – my lidé máme totiž tendenci za slovy vidět jednoduše to, co jsme zvyklí. Tak se formuje rozsah subjektivního vidění naší mysli. A za touto naší pokroucenou potřebou je poutání se na informace, které jsou rychlé, stručné a logicky přístupné – natolik, aby zasáhly co největší počet lidí. Byli jsme ‚zformovaní‘ slyšet všichni stejně a to stejné. Stala se z nás homogenizovaná společnost. A zaslechneme-li něco ‚sami‘, připadáme si ‚divně‘. To proto tak často hledáme tam, kde běžně hledá většina, a stejně jako oni se tak připravujeme o možnost najít něco skutečně zásadního – SAMI SEBE. Všechny rychlé a obecné informace se proto naprosto míjí s podstatou naší individuálnosti a unikátnosti. Naše potřeba rychlých a pochopitených informací nás zároveň vzdaluje od všeho hlubšího – a v tomto „homogenizovaném“ postoji k informacím se ve skutečnosti skrývá ta největší „brzda“ našeho pokroku. V odpoutání se od našich zarytých naučených postojů se skrývá všechno to nečekané a „jiné“. To něco, o čem v sobě ve skutečnosti nemáme ani tušení. Ale z toho je zároveň patrné, že cokoli „nového“ přirozeně není (a nemůže být) pro každého. To něco se může projevit jen v někom, kdo je připraven – kdo jde sám sobě a svému životu naproti.
Každopádně stojí za povšimnutí, že naše životní dispozice ve skutečnosti nejsou nic „fixního“, jak si řada lidí představuje, ale že mají vždy tendenci se pod tlakem života „pokroutit a pak se projevovat formou nejrůznějších „bloků“ – životních, zdravotních, mentálních, vztahových, atd. To všechno představuje konkrétní platformy pro problémy, které zasahují jak naše fyzické, tak naše emoční a mentální fungování. Z našich potenciálních dispozic a schopností, z našeho obecného náboje životní síly, se tak prakticky stávají indispozice, neschopnosti a nemoci, resp. problémy a dopady opravdu „všeho druhu“ – podle Vašeho nastavení. Ty pak dávají podobu i našim vztahům, postojům k životním příležitostem, našemu zapojení a využitelnosti ve společnosti, a tím pádem i veškerému potenciálu a smyslu našeho života, našeho naplnění a životního uspokojení. Jasně definované obrysy naší uvnitř uložené jedinečnosti se rozmažou, rozplynou a zdeformují pod homogenizujícím tlakem společnosti…
Ale z Vašeho nitra je nikdo NIKDY NEVYMAŽE – je to v nás skryté jako ‚perla‘ v lastuře. Je to skryté v kódu naší DNA. A s tímto kódem – co pro nás lidsky představuje, má dnes každý možnost se seznámit. I s porozuměním životnímu procesu, který toho-kterého z nás od nich postupně odpojil, ale i s porozuměním jinému procesu, který nám umožňuje tyto schopnosti znovu NALÉZT a přivést k ŽIVOTU! A v pomáhání lidem v OBJEVOVÁNÍ a ODHALOVÁNÍ svého života a v NAVRACENÍ se do něj je smysl moudrosti GENOVÝCH KLÍČŮ Richarda Rudda, a v porozumění jejich pozadí a pozadí VAŠICH ŽIVOTŮ tkví i pravý smysl naší práce. Protože toto OBJEVOVÁNÍ ŽIVOTA je něco, čím si musí projít celá lidská společnost.
Při seznamování se sama se sebou, se svou pokroucenou i pravou přirozeností, a při poznávání procesů, které tyto problémy formují a na přeskáčku aktivují, člověk objevuje smysl a pozadí svých životních zkušeností, včetně těch nejhorších. A také včetně zdánlivých „nahodilostí“ – synchronicity, osudovosti, tajemství karmy a života vůbec. Musíme se postupně dokázat odpoutat od slov a teorií, prostřednictvím kterých má naše mysl tendenci dávat slovům obecně rozšířené a často pokroucené či dokonce falešné významy. Skutečný proces začíná u vidění SAMA SEBE. U nalezení a VIDĚNÍ toho, co sami na sobě NEVIDÍME. Něčeho neznámého, co si máte možnost při našem výkladu ‚ohmatat‘ a ucítit skutečně ‚fyzickou‘, a ne pouze emocionální či rozumem chápanou ‚rezonanci‘. Máte možnost začít odhalovat hlubší význam věcí, okolností, lidí a dění kolem Vás. Začít objevovat svá „zranění“ – místa, kde se uzavírají průchody Vaší životní energie, která Vás připavují o životní náboj, a brání Vám v projevení Vašich talentů a schopností a ve sladění se se životem. A vy začnete mít možnost porozumět mechanice svých obtíží, ale i „kamenům“, které zakrývají prameny Vaší životní energie a brzdí či přesměrovávají její tok.
Celé je to znovuobjevení sebe jako ‚člověka‘. Je to o odhalení naší lidskosti. Protože my lidé jsme a (zatím) musíme být i nedokonalí, a tedy i chybující. Snažíme-li se být dokonalí, znamená to, že se bojíme přijmout svou nedokonalost. Že se bojíme se jí dívat otevřeně do očí. Ale to nám zároveň brání ji skutečně poznat a ze svých chyb se poučit. Není možné nechybovat. Je možné se zaseknout na místě, abychom náhodou chybu neudělali. Chybovat je lidské, ale LIDSKÉ NENÍ to ‚přehlížet‘, chybám se vyhýbat anebo je jen ‚slepě‘ (bez ponaučení) přijímat. Je třeba začít znovu odhalovat skutečný význam řady téměř zprofanovaných slov, jako je lidskost, pokora, láska a další. Ve skutečnosti nic z toho není o morálce. Morálku jsme si vytvořili my lidé sami – svým rozumem. Ale život je o něčem hlubším. A lidskost je o bytí člověkem a o naší lidské schopnosti vidět význam naší sounáležitosti. Že lidé nejsou jen ti, které jsme ochotni jako lidi vidět a přijmout. Lidskost není jen o vidění NÁS, ale také těch DRUHÝCH. I ti, kdo nám nejsou z jakéhokoli důvodu příjemní, jsou stále jen LIDÉ. Lidé, kteří mají své starosti a problémy, které mohou být často mnohem větší, než jsou ty naše. Ale ty své máme přímo před očima. Ty naše nás tlačí. A přesto je jednou z nejtěžších věcí dokázat si sám sobě přiznat, jak neupřímně a neobjektivně dokážeme sami na sebe nahlédnout – jako by nám v tom „něco bránilo“. A přesně o tom to je. V tom tkví jedna z výzev té tzv. „Máji“ – naše lidské vědomí má klapky na očích a jako by nám něco bránilo je sundat a své oči otevřít. V souvislosti s naší nedokonalostí to znamená se v životě naučit registrovat a přijímat svou specifickou nedokonalost – ten soubor našich ‚osobních životních výzev‘, zakódovaných v našem genetickém nastavení. I naše překážky ve vidění skutečnosti jsou v každém z nás různé. A důvod, proč ani sebehezčí záměr, ani zdánlivě upřímná snaha zatím nedokážou zajistit ani lásku ani mír, a proč tedy nefungují, je v tom, že nedokážeme vidět jejich hluboký smysl, a tak je vnímáme povrchně. A přes naši snahu o „pochopení“ ve skutečnosti nemáme tušení o hloubce sil ani o záměru života skrývajícího se hluboko UVNITŘ NÁS. Netušíme, jak ohromnou sílu má naše potřeba se životu v určitých chvílích bránit. Vše vychází z našich osobních i kolektivních hluboko usazených zažitých energetických vzorců, následujících naše karmická zranění. Jsou to opravdu hluboká témata, se kterými se my lidé musíme vypořádat – a začít vždy musíme sami v sobě. 
Skrze odhalení hluboké a jedinečné lidskosti v sobě začnete nalézat i hloubku a jedinečnou lidskost v druhých. Začnete si uvědomovat, že transformace života není zdaleka tolik o „dělání“ – že takovouto změnu nelze ani vymyslet, ani „vykonat“. Že to není ani o tom si něco zakazovat, snažit se překonat vůlí anebo vybojovat – což jsou běžně pasti, ve kterých se lidé se svými postoji k životu dnes nacházejí. To „něco“ ve Vás se promění (transformuje) SAMO od SEBE – jenom tím, že tomu uvolněním svého tlaku na život uděláte prostor a správné podmínky. Ne tím, že tyto podmínky nějak ‚vytvoříte‘, ale že dokážete rozpoznat své bolesti, strachy a tlaky, kterými se Vy sami snažíte na život tlačit, aby Vám už dál neubližoval, aby Vás nezraňoval. Tím začnete dělat prostor tomu, aby se ten „pravý“ náboj života mohl znovu prostě objevit. Když pomalu začnete rozpoznávat pozadí svých ‚strachů‘, a že se pomalu dokážete tohoto vnitřního tlaku a snahy je ‚přetlačit‘ pouštět, aby se mohla na světlo světa dostat Vaše skutečná – čistší a vyšší – přirozenost. V této větě se skrývá jedno z velkých tajemství života. Život sám rozpozná, že jste připraveni. Život a jeho energie tady je a bude pro Vás vždycky. Život není potřeba ‚vymýšlet‘, jen ho uvolnit a žít. Třeba se Vám to nepodaří bezchybně, ale nic smysluplnějšího neexistuje. Na cestě tímto směrem začnete odhalovat, jak funguje ‚UVĚDOMĚNÍ‘ – ten nejzásadnější, nejhlubší, a zatím i nejvíce přehlížený nástroj lidského pokroku.
Ještě jednou zopakuji: klíčová pozice a důležitost se skrývá v naší ochotě a schopnosti vidět věci a zejména sami sebe, jací SKUTEČNĚ teď a tady JSME. Ochota propojit si „obraz“ svého životního nastavení s tím, jak se sám či sama vidím. Ochota nepřehlížet, ale rozpoznávat své nedokonalosti, nutkání a strachy – své „stíny“, aby bylo možné čistě zahlédnout i potenciál a působení jejich „skryté strany“ – našich ‚schopností‘, našich „darů“. Abychom začali vnímat, jaké to je svou nedokonalost neobcházet, ale začít ji přirozeně registrovat a nacházet s ní i to, co se skrývá „za ní“. Tím začneme odhalovat i ohromnou iluzornost a povrchnost běžně vnímaného světa, jehož vidění nám znemožňuje vidět skutečnou hloubku energetické skládačky života, a zároveň i všechny ty skryté a přehlížené UNIKÁTNÍ SCHOPNOSTI, které k tomu v sobě VŠICHNI a KAŽDÝ JEDEN od života máme. Tak o tom je ten trochu „jiný“ náhled na VÁŠ život, který lidem společně s mou ženou v rámci našich možností předáváme – jde o náhled na pozadí i na zacházení se VŠEMI našimi zásadními lidskými problémy. A z toho se odvíjí i následná transformační cesta, která sice není plná jistot a sociálních výhod, ale je to cesta k životu, a proto i cesta, která má skutečný smysl a cíl.
Hledáte štěstí, zdraví, peníze? Nehledejte je. Není třeba vymýšlet, jak se vypořádat s tou kterou okolností života. Ne že by na tom bylo něco „špatně“. Jde spíše o to, že tím jen od sebe dál a dál odsouváme život samotný – a s ním i to, co k jeho zvládnutí v sobě máme. Když se na život podíváme trochu z výšky, zjistíme, že jeho pozadí má tak hluboké kořeny, že když se jednomu ‚problému‘ vyhneme, jiný podobný nás za rohem potká znovu. Je to začarovaný kruh, ze kterého bez hlubokého niterného porozumění životu a sobě samotným nelze uniknout. Nechtějme jen hledat – chtějme konečně NACHÁZET – v první řadě SAMI SEBE! Uvnitř nás samotných už je od začátku vše „potřebné a správné“ zakódované a připravené. Na nás zbývá jen jediné – své „vyšší Já“ odhalit, znovu vynést na svět a vdechnout mu život.
Pavel Hicl
Pokračovat dále na: